"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



MW: Kapitola III. - A co si tykat...?

8. srpna 2010 v 15:07 | ROSE *-* |  - Mrs. Whitlock
Další kapitola k Mrs. Whitlock... Jak začnu psát, nikdo mě neodtrhne, takže mám tu povídku dopsanou téměř celou...
Mrs. Whitlock
"Nepůjdeme někam jinam?" navrhla jsem, když se mlčelo asi pět minut. On na mě koukal takovým zaujatým pohledem, jako by se mi snažil dostat do hlavy.
"S-samozřejmě, dobře!" prkeně se usmál a podržel mi dveře, abych mohla jít první. Typický gentleman z jihu... Věnovala jsem mu tedy zářivý úsměv a dveřmi prošla. Zdál se celkem zmatený. Proč?!
"Hmmm, takže...čekala jsem...na vás..." začala jsem velice inteligentě rozhovor i přes burácení větru. "Na mě?" vykulil oči. "A proč ne?" nakrčila jsem obočí. "Ještě nikdy na mě nikdo nečekal..." prohlásil prostě. "Tak jsem první..." řekla jsem s úsměvem. "No, takže...a nečekala jste dlouho?" strachoval se. TAK KDY UŽ SE SAKRA ZEPTÁ, PROČ JSEM NA NĚJ ČEKALA??!!! "Ne, jenom dvacet let. Nic extra..." oznámila jsem s lehkou ironií v hlase. "Já...moc se omlouvám...!" začal znova koktat. "Ne, to nechte plavat, vážně!" usmála jsem se a mávla rukou. "A smím vědět, jak jste mohla vědět, že tam zrovna dneska budu?" nakrčil čelo. "To je složitější... mám dar. Vidím budoucnost. Ale...je to dost nepřesné. Vidím jen to, jak se lidé rozhodnou. A když rozhodnutí změní, vize zmizí nebo také změní..." vysvětlila jsem. "Užitečné! Já dokážu..." dokončila jsem za něj: "...cítit a měnit emoce a pocity druhých, vím!". "A můžu se zeptat ještě na jednu věc?" najednou vyhrkl. "Jistě!" usmála jsem se. Konečně! "Proč zrovna já?" zeptal se. "Viděla jsem vaši budoucnost jen pár minut po probuzení... A potom celých dvacet let..." usmála jsem se. "To jste asi neviděla nic pěkného..." povzdechl si. "Máte pravdu. Neviděla. Ale...já jsem vám přišla pomoct...!" řekla jsem. "Jak? A přoč máte hnědé oči?" nakrčil čelo. "Víte...já se neživím...klasickým způsobem..." začala jsem vysvětlovat. Byl tiše, čekal, až mu to dopovím. "Já se živím zvířecí krví. Není tak dobrá ani tak výživná jako ta lidská, ale dá se na ní přežít. A nejste stvůra...! Viděla jsem vaše zoufalství, když jste zabil toho chlapce! Chci vám tímhle pomoct!" pokračovala jsem. "Takže...mám se živit zvířecí krví?" nakrčil čelo. "Ne...já...musíte se přeci rozhodnout sám..." byl zvyklý dělat, co mu poručí. "Můžu to zkusit. Ostatně...proč ne, že?" usmál se. Oplatila jsem mu úsměv. "Kam máte teď namířeno?" znovu začal rozhovor. "Nevím. Přímo za nosem!" zasmála jsem se. Ano. Budu znovu sama... "To jsme na tom stejně... Napadlo mě... Nechtěla by jste se ke mně přidat?" usmál se. "Dobře! Moc ráda!" moje štěstí bylo téměř hmatatelné. Usmál se. "Takže...povídejte mi o sobě..." pobídl mě. Mě napadla ale jiná věc. "Nemyslíte, že když teď budeme putovat spolu... Nemáme si tykat?" dostala jsem ze sebe. "Proč ne...takže...Jasper!" podal mi ruku. "Alice!" s úsměvem jsem mu rukou potřásla. "Dobře, takže moje minulost..." vyprávěla jsem o sobě asi tři hodiny. Jeho to zajímalo. Byl tiše, případně se ptal. A já mluvila a mluvila. Potom zase on. Vyprávěl mi o svém lidském životě, o Marie, o Peterovi s Charlotte a o svém soužení, když se živil lidmi. Uměl báječně vyprávět. Celou dobu jsem ho poslouchala se zatajeným dechem.

Cestovali jsme spolu měsíc. Jasperovi se začal zvířecí způsob výživy zamlouvat. To, že ho miluju nejspíš věděl, ale taktně nic neříkal. Byla jsem mu vděčná.
Ubytovaní jsme byli v San Franciscu. Zrovna jsme plánovali další lov. zacítila jsem známé bolení hlavy, obraz se rozostřoval a potom zaostřoval... 
Šla jsem s Jasperem ruku v ruce. Pršelo. Byli jsme na nějaké mýtině. Před námi se rozkládala velká a krásná vila. My nezaváhali ani na chvilku a nakráčeli si to ke dveřím. Jasper ani nestihl zaklepat a už se dveře otevřely. Stála v nich jedna dívka. Mohlo jí být tak osmnáct. Dlouhé blonďaté vlasy se jí kroutily na zádech a karamelkové oči nás zvědavě sledovaly. Potom se usmála a pustila nás dál. Objevili se další tři lidé. Černovlasý svalovec, milá paní s kulatým obličejem a na první pohled moudý mladý pán. Všichni měli karamelkové oči. Vegetariáni.
Zamrkala jsem a podívala se na Jaspera. Už byl zvyklý na moje výpadky, jenom čekal, kdy se proberu. "Cos viděla?" zeptal se. "Vím, kam musíme jít! Viděla jsem naši novou rodinu. Měli by být čtyři. Musíme je najít!" vysvětlovala jsem. "A kde jsou?" znovu čekal na odpověď, která byla velice nepřesná. "Nevím. Pršelo, hodně. Byla to taková malá mýtinka..." snažila jsem se mu to místo popsat. "Nechceš se podívat znovu?" usmál se. Přikývla jsem a zavřela oči. Aljaška. "Aljaška!" řekla jsem. "Takže...kdy vyrazíme...?" usmál se. "Teď bych si dala něco na zub..." ohlásila jsem. Pálení v krku bylo skoro nesnesitelné. "A co to bude dneska?" optal se s takovým podivným úšklebkem. "Dneska něco velkého. Asi grazzlyho!" zamyslela jsem se. Jasper se rozesmál a smál se ještě když ladně skákal na jednu ze srnek. Já zatím zápasila s medvědem. Upřímně...myslím, že to byla legrační podívaná, ten medvěd byl totiž dvakrát větší než já!!

Za týden jsme vyrazili najít naší budoucí rodinu. Společně jsme mířili na Aljašku. To slovo bylo tak krásné...společně... Byla jsem zamilovaná až po uši. Trošku mě trápilo, že mi na to nic neřekl. Vždyť cítil pocity jiných. Musel vědět, co k němu cítím...a přesto... Nijak nezareagoval. ALE PROČ?! Napadlo mě, že se třeba stydí. Nemusí...vždyť SAKRA ví, co k němu cítím já!!! Nebo mě vůbec rád nemá? Jen mě potřebuje k tomu, aby se udržel a nezabíjel nevinné a k tomu, aby našel Cullenovi (to je ta rodina)...? Ne, takový on nebyl. Anebo ke mně nic necítil, ale nechtěl mi ublížit? Ano, to byla myslím pravda a bylo mi to docela líto... On přeci miloval tu dokonalou černovlásku. Jo, tu, co s ním takhle zametla...
MW - jazz and alice
P.S. ten obrázek je dokonalý a hodí se k obsahu téhle kapitolovky...
P.P.S. další zoufale krátká kapitolka a navíc jsem to po sobě ani nečetla, takže se omlouvám...
 


Komentáře

1 TAMIA TAMIA | Web | 8. srpna 2010 v 16:14 | Reagovat

Vůbec to není zoufalé.-)Naopak,budu se opakovat,ale moc se mi to líbí,brzy příjdou na řadu i Cullenovi,moc se těším:-))
opravdu mě moc baví to číst a taky píšeš jako spisovatelka:-))
je to moc hezký,jo a děkuju,že jsi mé sb,protože jsi skvělé sb:-))

2 t--wilight t--wilight | Web | 8. srpna 2010 v 23:26 | Reagovat

Krása :-)

Moc děkuju za nádherný diplomek i za pochvalu dessu :-) Jsem ráda, že se ti líbí...nastavila jsi to moc pěkně, všechno ti ladí :-)
Nechceš ještě zkusit nějaký okraje stránky? Jako myslím rámeček..většinou se dává velikost 10 pixelů..mohlo by to taky vypadat pěkně, ale jak chceš, je to tvůj dess :-)

3 t--wilight t--wilight | Web | 9. srpna 2010 v 3:36 | Reagovat

Promiň, konečně máš u mě na blogu ten diplomek za SB :-)

Snad se ti bude líbit a fakt promiň, že mi to tak trvalo! ;-)

4 Blueberry Blueberry | Web | 10. srpna 2010 v 9:35 | Reagovat

Je skvělé.Hlavně představa jak Alice zápasí s grizzlim:D A moc se těším an pokračování:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače