"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



MW: Kapitola III. - Vždyť mě nezná!!!

7. srpna 2010 v 15:54 | ROSE *-* |  - Mrs. Whitlock
Můžete mi gratulovat, Jasper přichází na scénu. Hurá! Pořád ty kecy kolem, tady je kapča:

Mrs. Whitlock
Popravdě...do té Brazílie jsem se vydala. Jenže on se tam zdržel poněkud krátkou dobu a já ho nestihla. Sakra!!!
Takových sklamáí bylo za těch pět let ještě víc než hodně. Už jsem byla zoufalá. A potom... amířil do Alabamy. 'Uvidím Franka!' prolétlo mi hlavou. Okamžitě jsem se tam vydala. Byla jsem tak šťastná...
Když jsem tam přijela (spíš přiběhla, ale to je vedlejší), okamžitě jsem se vydala k té ubytovně. Tak strašně moc jsem se těšila na toho milého staříka, co mi tenkrát tak pomohl od samoty... Jenže když jsem stanula na onom místě, místo: "Frank O'Dale, ubytovna", stálo nade dveřmi: "Carl O'Dale, hostinec". Carl? Cože?
Vešla jsem dovnitř. Místo staré vstupní místnosti, kde byl na konci malý recepční pult, to byla kamená chodba. Nahoru do schodů, tak, kde byly pokoje se očividně nesmělo a jedny dveře vedly do začouzeného a smradlavého lokálu. Franku, co jste to udělal?!
Vešla jsem do lokálu. Smrdělo to tam pivem a kouřem. Pár opilců za starými stoly do sebe lili jeden půlitr za druhým. Udělalo se mi z toho špatně. Přistoupila jsem opatrně k výčepnímu pultu. Za ním stál asi padesátiletý ožrala a hlučně se bavil s jedním svým "zákazníkem". "Promiňte..." pípla jsem směrem k tomu muži. Otráveně ke mně otočil hlavu. Ten ožrala do sebe mezitím nalil další várku piva. "Co chceš? Tohle neni kosmetickej salon, děvenko!" obořil se na mě. "Ne, já jsem se jenom přišla zeptat...nevíte, kde bych našla Franka O'Dalea, prosím?" pípla jsem. "Na místním krhově, slečinko. Otec už je naštěstí dva roky po smrti!" zachechtal se otravně ten chlap. "Cože?!" vypískla jsem. "No jo, natáh bačkory a tohle všechno jsem zdědil já. Už bylo na čase! Hele a nejsi ty nějaká Alice?" napadlo ho, když se dosmál vlastnímu hloupému vtipu. "Jsem. Proč se ptáte?" jak mohl znát mé jméno?! "Tohle ti tatík milostivě přenechal. Neni to nic moc, ale i tak..." ušklíbl se a hodil po mně nějakou starou knihou. Podívala jsem se překvapeně na obálku. "Pohádky?" otočila jsem se na toho výčepního. "Hele, já číst umim. A teď se laskavě otoč a štráduj si to ven, jestli si teda něco nedáš!" křikl na mě ten výčepní. Vyděšeně jsem pustila místnost.
Skrčila jsem se na jednom pařezu v lese, kam měl přijít ten neznámý a zoufale se rozvzlykala. To nemůže být pravda. On přeci nemohl umřít. On měl být ten nesmrtelný kouzelný dědeček... On ne!
Otevřela jsem tu starou knížku. Na první straně, kde se obyčejně píše číslo výtisku a autor, bylo krasopisně napsané: "Umět zestárnout je mistrovský kousek, jeden z nejtěžších výkonů velkého umění moudrosti... "
Opatrně jsem knihu zavřela a znovu se rozplakala. Bylo to tak nespravedlivé. Vždyť on ještě umřít neměl! Já jsem ho potřebovala! On byl moje vrba, on byl můj přítel!!!
Nemusím doufám dodávat, že znovu změnil rozhodnutí, takže i přes to všechno jsem se s tím klukem nesetkala...
Probrečela jsem tam dva dny. Bylo to všechno naprd. Zase jsem zůstala sama, zase jen s těmi nočními můrami. Ne! Já už chtěla umřít. Už jsem toho měla dost. Už mě na světě nic netěšilo. Ani ten kluk.
Vzala jsem knihu a prolistovala to. Na zadních deskách bylo napsané: "Nikdy to nevzdávej! Věř svým snům tak, jako věřím já tobě, Alice!"
Tohle mě postavilo na nohy. Frank měl pravdu. Nesmím to vzdát! On je někde tam a potřebuje mě. A já tady lituji sama sebe. A Frank mi věřil. 'Já ho nesmím sklamat. Ani za nic!' prolétlo mi hlavou, když jsem vstávala.
Než jsem ale Birmingham jednou provždy opustila, musela jsem udělat ještě jednu věc... Frank by si to přál...

Otevřela jsem železná vrata, která hlasitě zaskřípala. Opatrně jsem vešla dovnitř a zavřela za sebou. Tiše jsem našlapovala po rozrité zemině, která měla představovat jakousi cestu. Protože hřbitov nebyl velký, snadno jsem našla jednoduchý žulový náhrobek. Na jasně černé desce tam stálo jednoduše: "Frank O'Dale, narozen 5.4. 1889, zemřel dne 27.11.1965". Na povrch se draly další vzlyky. Položila jsem an hrob menší kytičku a pohladila Frankovo jméno. "Je mi to líto, Franku!" špitla jsem. V rukou jsem přitom sevřela starou knihu pohádek.  
Druhý den jsem byla už na cestě směr Pierre v Jižní Dakotě.

Tohle nahánění toho kluka trvalo dalších patnáct let. Už mě to nebavilo... Rozhodl se pro Mexico. Okamžitě jsem se tam vydala... 
Posadila jsem se do jednoho baru a dala si koktejl. Jahodový. Přisedla jsem si k jednomu starému pánovi. Připomínal mi Franka. Byl stejně milý.
Hodně jsme se smáli, ale já stejně počítala minuty a potom i vteřiny, než se otevřou dveře. ...tři...dva...jedna...TEĎ. Opravdu. Otevřely se dveře a objevil se v nich ON. Byl snad ještě hezčí, než v mých vizích. Chvilku na mě koukal. I já ho koutkem oka pozorovala. Blond vlasy, rudé oči, dokonale řezané rty, neskutečně bledá kůže, kruhy pod očima. Úžasná postava. Dokonalý...
"Omlouvám se, pane Poe, musím jít!" usmála jsem se. "Jistě, samozřejmě! Moc rád jsem Vás poznal, Alice!" přikývl a pořásl mi rukou. "Já Vás také, pane Poe!" přikývla jsem a vstala. Nebo jsem spíš hbitě vyskočila. Pan Poe se na mě naposledy usmál a otočil se na nějakého pána, který seděl zády k němu.
Podívala jsem se tomu klukovi do očí a šla přímo k němu. "Nechal jste mě dlouho čekat!" konečně jsem promluvila. "M-moc se omlouvám, slečno!" vyktal a políbil mi ruku. COŽE?! Vždyť mě vůbec neznááá!!! Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. "Jmenuji se Alice!" představila jsem se. "Jasper, Jasper Whitlock!" řekl a mírněse uklonil.
jasper and alice
Je to dost krátká kapitola, ale o tom seznamování jsem chtěla napsat samostatný článek...
 


Komentáře

1 TAMIA TAMIA | Web | 7. srpna 2010 v 16:20 | Reagovat

NÁDHERNÝ DÍL,KONEČNĚ JSME SE JASPERA DOČKALI:-))
VÝBORNÉ,PIŠ PROSÍM DALŠÍ-NEMŮŽU SE UŽ DOČKAT-TVÉ POVÍDKY SE MI MOC LÍBÍ:-))

2 Petra ♥SB♥ Petra ♥SB♥ | Web | 7. srpna 2010 v 20:22 | Reagovat

ahojky, ráda budu tvé SB, jdu si tě hned přidat! =)

3 Blueberry Blueberry | Web | 8. srpna 2010 v 10:05 | Reagovat

[1]: naprosto souhlasím.Honem další:)

4 Lady Rara Lady Rara | Web | 8. srpna 2010 v 11:40 | Reagovat

ahoj skvelé! :) ináč pls prihlás sa do mojej VGS!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače