"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



MW: prolog

4. srpna 2010 v 18:30 | ROSE *-* |  - Mrs. Whitlock
A je zde prolog...
Mrs. Whitlock

Seděl jsem na jednom z pařezů, který podle vzhledu pamatoval ještě punské války a přemýšlel, zatímco se Mariina armáda, kterou jsem měl na starosti krmila. 'Proč tohle všechno je? Spousta z nich měla rodiny a my e ukradli, aby nakonec stejně zemřeli...! Proč musíme zabíjet další, ab ti ostatní mohli bojovat kvůli území, což je absolutně nesmyslné? Proč? Dokonce i Peter utekl, no jistě, kvůli Charlotte, ale stejně... Chci to? Ne! Tak proč to dělám?!' myšlenky mi dělaly díru do hlavy. Odpověď na mou poslední otázku přišla dřív, než jsem si stihl odpovědět.
"Tak kdy zaútočíme, Jaspere? Jejich armáda rozhodně není tak silná, jako ta naše. A to díky tobě, samozřejmě... Miluju tě!" zašeptala mi do ucha a políbila na moje rty, které se chvěly, pod jejím dotykem. Nikdy jsem si nepřipustil, že by to všechno říkala jenom proto, že mě potřebovala. Díky mě vyhrávala, já jsem to věděl.
"Mohli bychom někdy tenhle týden. V noci, bude to spolehlivější a můžeme získat spousty času navíc, neuvidí nás...zezačátku..." vykoktal jsem. Ta léta u armády ještě za lidského života byla užitečná. Maria se spokojeně zasmála a znovu mě odměnila polibkem. "Běž se taky nakrmit. Pohlídám je..." zamumlala mi do ucha, políbila mi ušní lalůček a pohladila ve vlasech. Usmál jsem se, zvedl se a odběhl pryč.
To yla další věc, co jsem nenáviděl. Zabíjet nevinné. Pronásledoval jsem jednu dívku. Mohlo jí být tak patnáct. Nádherně voněla. Začaly se mi sbíhat sliny. Vyskočil jsem a prokousl jí hrdlo. Dívka hlasitě zakřičela, ale bylo to v noci a v odlehlé uličce. Neměla šanci, že by jí mohl někdo slyšet. Její krev mi okamžitě zaplnia ústa. Spokojeně jsem jí dál vysával potřebnou tekutinu. Umírala. Cítil jsem přesně ten okamžik, kdy její život zhasl. Nenáviděl jsem se za to. Možná jí čekala perfektní budoucnost a já to všechno pokazil... Začal jsem toho mít dost. Byl jsem do Marii zamilovaný, ale nesmírně mě stahovala. Musel jsem dělat, co ona chce a to mě přestávalo bavit. Nechtěl jsem to. Jenže... dokážu jí říct, že odcházím? Ne. Byl jsem srab. Rvát se z desítky novorozených upírů by mi šlo, ale říct jedné ženské že od ní odcházím...

"Potřebujeme pár dalších bojovníků. Včera jsem to nějak neuhlídala a přišli jsme o osm z nich. Potřebujeme minimálně deset dalších. Předpokládám, že se o to postaráš..." povzdechla si Maria a přitom si čistila špínu zpod nehtů. Dorazilo mě to. COŽE?! Dělala si hloupou srandu? Měl jsem zmařit životy dalších DESETI lidí. Ne. Ani náhodou. 
Když jsem dlouho mlčel, vzhlédla a tázavě se na mě zadívala. Její překrásné rudé oči mi to všechno ovšem poroučely. Nadechl jsem se. Maria se spokojeně usmála. "Ne, to neudělám!" oznámil jsem pevně. Rozhostilo se ticho. Ona strnula, s očima upřenýma na své nehty. Úsměv jí ze rtů pomalu stékal. "Prosím?" špitla. Byla...nebezpečná. Bolelo mě z toho u srdce. Miloval jsem jí. 
"Že to neudělám! Nechci už dál zabíjet a mařit životy dalších lidí! Stačí, že je dostatečně zkažený ten můj tím, čím se živím. Je mi s toho všeho špatně! My objetujeme stovky životů jenom kvůli pár metrům půdy. Už nechci!" rozkřičel jsem se. Všechno to ze mě šlo ven. "Fajn, tak jo! Dobře! Můžeš teda jít! Utíkej! Stejně už mě nebavilo to věčné předstírání, jak strašně tě nemiluju! Můj milenec je už dávno mrtvý, snažila jsem se ho pomstít, celou tu dobu! A ty jsi byl tak hloupý a naivní, ovšem perfektní bojovník, to nepopírám!" smála se mi do očí. Žaludek mi udělal kotrmelec a srdce se mi rozpadlo na dvě poloviny. Naposledy jsem se podíval do jejího vysměvačného obličeje, otočil jsem se a rychlým krokem odešel. Cítil jsem její emoce. Vysmíval se mi, ale zároveň byla nešťastná, protože beze mě už neměla šanci vyhrát. 

Toulal jsem se na vlastní pěst. K "jídlu" jsem si scháněl poze zloděje, vrahy nebo ty, kteří už se neradovali ze života, nikoho tu neměli. Přesto jsem ale cítil jejich emoce a pocity a bylo mi ze sebe sama špatně.  
Pršelo a byla noc. Byla to taková ta mexická pláň, ale kousek odtud bylo městečko. Nechtěl jsem vypadat podezřele a tak jsem zalezl do jednoho z barů. Chviličku poté jsem zjistil, proč jsem to neměl dělat. Protože pršelo, byla místnost provlhlá a pachy krve ostatních lidí tu byly znát o to víc. Dostal jsem žízeň. Rychle mě ale přešla, když jsem spatřil jednu osobu, nebo spíše osůbku. Upírka. Ovšem dýchala splna hrdla a bavila se rozpustile s jedním starcem. Okouzlila mě na první pohled, ale nejen vzhledem. Byla malinká a drobná. Měla krátké černé vlasy, divoce rozjažené do všech stran. Trochu mi těmi vlasy pripomněla objeť zasahu elektrického proudu. Usmál jsem se. Její obličej připomínal elfí. Rysy byly ovšem dokonalé a krásné. Ledová pokožka sváděla k pohlazení. Pod čelem měla posazená dvě malá šibalská očka, neskutečně krásného tvaru. Usmívaly se tak jako její rty. Když se smála, připomínal mi ten zvuk zvonění zvonečků a stejně tak mluvila. Drobounkýma ručkama míchala svůj koktejl, kterého se přirozeně ani nedotknula. Zamrazilo mi. Projel mnou dokonalý pocit naprosté lásky a oddanosti. Maria byla dávno pryč.
Něco najednou řekla tomu mužíkovi a podívala se mým směrem. Zvedla se. Její krok připomínal tanečnici. Podívala se mi zpříma do očí. ŠLA PŘÍMO KE MNĚ...!!!
jasper
    
 


Komentáře

1 tamia tamia | Web | 4. srpna 2010 v 18:44 | Reagovat

WOW TAK TO TI DĚKUJI,NÁPODOBNĚ,A NEBOJ DNES,NEBO ZÍTRA PŘIDÁM DALŠÍ DÍL,JSEM MOC RÁDA,ŽE SE TI LÍBÍ,DĚKUJU:-)

2 tamia tamia | Web | 4. srpna 2010 v 18:50 | Reagovat

20.DÍL UŽ JE PŘIDANÝ:-)

3 Blueberry Blueberry | Web | 4. srpna 2010 v 19:48 | Reagovat

Páni.Já nemám slov.Tohle je naprosto dokonale napsané.Jinak moc ráda spřátelím:-)Hned si tě jdu přidat:-)

4 tamia tamia | Web | 4. srpna 2010 v 20:04 | Reagovat

Děkuju,mě se taky tvé povídky moc líbí a tato se ti povedla s tou Alicí,,obět,zasažená proudem":-)
Krása,zítra přidám další díl:-)Tak zatím ahojík a měj se hezky mé milé sbínko:-)

5 Blueberry Blueberry | Web | 5. srpna 2010 v 9:52 | Reagovat

Na diplom prosím Ashley:-) A co ty?

6 Bella Bella | Web | 5. srpna 2010 v 10:51 | Reagovat

neviem ako prečo mi chceš dať diplom?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače