"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



Spooky Nights in Volterra 1/2 - jednorázovka

20. září 2010 v 18:57 | ROSE *-* |  - Spooky Nights in Volterra
Přicházím s novou jednorázovkou (já vím, že bych měla raději přidat další kapitolu k Mrs. Whitlock, ale nemohla jsem si pomoct... 
Asi si vzpomínáte na povídku, kterou jsem psala pro Safiru... No, takže tahle mě vlastně napadla na stejné téma, ve stejném prostředí... Vlastně bych řekla, že by se hodila víc, než ta o Heidi...
Budu ji asi muset rozdělit na více částí, je poněkud delší (v sešitě A5 mi zabrala 9 stran..).
Jo a zákaz počítače byl oficiálně zrušen, ve škole jsem fakt mákla :)) Takže vše je ve starých kolejích a já jsem tu každý den jako jindy :)) Moc jste mi chyběli :-*
No, takže HERE IS IT (nebo je to obráceně, já teď nevim :P)...

Jméno: Spooky Nights in Volterra
Autor: Samo že já :P (ROSE *-*)
Stav: jednorázovka
Postavy: Renata Trentonová (Volturiová), Josh Smith, prostě Caroline, Volturiovi, možná i někdo další, teď nevim, to bych si to musela znova přečíst a na to jsem děsně líná :D
Moje spokojenost: 90%
Věnování: AFFínkům, miluju vás, zlata moe :-*


*===všechno Renatiným pohledem===*
Tenhle rodinný výlet se mi nelíbil už od samého začátku a to nejen kvůli tomu, že rodinné výlety nesnáším. Pod slovem prázdniny si představuju válení se na pláži a "lovení" kluků a ne lítání po nějakých úděsně starých barabiznách, ale moji rodiče v tomhle byli děsní... O své pošetilosti jsem věděla, ale už jsem byla taková...
Ta holka - průvodkyně, co nám nabídla exkurzi do jednoho strašidelného zámku ve Volteře se mi taky nezdála. Byla taková...krásná. Nejen že jsem naprosto příšerně záviděla a žralo mě, že je někdo krásnější než já, ona byla prostě divná...
Jeli jsme tak takovým menším autobusem, protože nás bylo fakt dost. Viděla jsem i pár zajímavých kluků, co by za to stáli, ale byli tam rodiče, takže jsem se musela krotit. Seděla jsem vedle takové podivné holky. Za celou cestu zvedala oči od knihy jen k mobilnímu telefonu, na kterým jí pravidelně přicházely SMS zprávy. Jinak si četla pořád. A nebyly to ani ty románky, které jsem jednou za čas četla i já, ale FILOSOFIE!!! Když jsem se na ni podívala pořádně, připadala mi mírně řečeno pošahaná. Bylo znát, že dřív mívala blonďaté vlasy, ale obarvila si je na odpornou černou. Její oblečení by bylo hodnoceno v SUPER GIRL - časopis, který jsem pravidelně odebírala, jako absolutně out a nemoderní, ale ji to asi nijak zvlášť netížilo. Prostě podivín. Neušlo jí moje posměšné odfrknutí, ale nereagovala na něj. PROČ?! Pro mě by to byla záminka k tomu, abych dotyčnému vyškrábala oči!!! 
Už jsem s ní nehodlala dál ztrácet čas a tak jsem se věnovala prohlížení nového vydání SUPER GIRL a poslocháním Taylor Swift a Seleny Gomez. Když mě to přestalo bavit, prostě jsem zavřela oči a nevnímala okolí.
Myslím, že jsem usnula, protože když jsem oči otevřela znovu, bylo o čtyři hodiny víc. Venku už byla tma, ale nad sedačkami byly na stropě přidělané lampičky. Hmátla jsem po vypínači a mise se zdařila, protože se světlo rozsvítilo. Moje sousedka už tvrdě spala, s knihou v ruce, mobil v kapse jí nepřetržitě pípal. To byl ten zvuk, který mě probral, s ní t ani nehlo. 
Autobus začal stavět před jedním úděsně vypadajícím skladem. 'Tak, teď vytáhnou samopaly a budou nás tu držet jako rukojmí!' problesklo mi hlavou. Tenkrát jsem netušila, jak daleko od pravdy jsem byla... Ovšem jako sklad to vypadalo jen zvenčí. Vevnitř to bylo nádherné a asi nesmírně staré. I já, která jsem si vždycky potrpěla na módu a luxus jsem musela přiznat, jak strašně krásné a starobilé to kolem bylo. Naše kroky se majestátně rozléhaly po celé dlouhé chodbě. Bylo to něco úžasného. Ta "černovláska" také kráčela vedle nějakého kluka jako Alenka v Říši Divů. Užklíbla jsem se. Bůh ví, proč jsem jí neměla ráda...
Zavedli nás do nějaké obrovské síně. Byla velká asi jako dvakrát náš dům. Celé místnosti dominovaly tři obrovské trůny. Byly stejné, ale každý mi připadal úplně jinak... 
Na každém z těch trůnů seděl jeden muž. Všichni tři vypadali vážně staře, ale zároveň asi jenom tak na čtyřicet. Ze všech těch podivností mi naskočila husí kůže. Kde to probůh jsem?! Kolem těch mužů stálo asi dalších 20-30 "lidí". Ten jeden z těch mužů na trůnech jim pokynul a oni se proti nám rozeběhli jako roj včel. Najednou všichni vypadali tak nějak...zlověstně. Jejich tváře zhrubly a rudé oči vzplály. Takovým podivným chtíčem. Připadalo mi to, jako by nás chtěli sežrat zaživa. Byli tak rychlí, že jsme z nich viděli jen rozmazané skvrny. 
Vrhli se na naši skupinu. To, co jsem spatřila, bylo jako noční můra. Ty zrůdy začali lidem kolem prokousávat hrdla a SÁT KREV!!! Strhla se panika. Lidé křičeli, brečeli, volali jména mrtvých nebo ještě těch živých a snažili se utéct, jenže nebylo kam. Někdo zavřel ty obrovské dveře, takže jsme byli v pasti. Jako ve snách jsem koukala, jak dva obři zabíjí mé rodiče. Byla jsem ale tak vyděšená, že jsem nemohla křičet ani brečet. O tu černovlásku se tahaly dvě "ženy". Měly takovou sílu, až jí rozťaly vejpůl.
Skrčila jsem se do nejčernějšího a nejvzdálenějšího koutu místnosti a všechno to sledovala s rozšířenými zornicemi. Konečně...ušel mi jeden zoufalý vzlyk, ale kolem bylo tolik křik, že mě nikdo moc nebral na vědomí.
Konečně to všechno končilo. Zrůdy se vytrácely již otevřenými dveřmi. Věděla jsem, že pokus o útěk by byl marný, ale stejně jsem neměla ani sílu se zvednout. Jak psychickou, tak fyzickou. Živí jsme ze všech asi 60-ti lidí zůstali jen dva. Já a ještě jeden kluk, ten, co šel předtím vedle té holky. Na chviličku se moje oči střetly s těmi jeho, blankytně modrými, ale potom jsme dál vyděšeně sledovali toho "nejvyššího vládce", na kterém závisel náš osud, náš život. "Má ještě někdo hlad?" zeptal se šeptem, ale jeho hlas se po místnosti úžasně ozýval. Bylo ticho, nikdo se nepřihlásil, ani neodpověděl. "Přivezla jsi jich hodně, Heidi!" osopil se na naši "průvodkyni". Ta provinile sklopila oči k zemi. Dva z těch všech obrů nás čapli a hodili přímo k nohám toho "krále". Ten se na nás podíval a začal se smát. To mě dožralo. MNĚ se nikdy NIKDO nesmál. Nesměl. MNĚ ne!! Pohrdavě jsem se na něj ušklíbla. Viděl to, ale to jeho smích ještě posílilo. "Někam je zavřete, třeba někomu vytráví..." mávl rukou a otočil se k nám zády. Znovu mě chytil ten obr a nesl někam pryč, takovou rychlostí, že jsem se málem pozvracela.
Hodili nás do jedné z místností a zamli nás tam. Ten zvuk zamykajících se dveří mi zněl v hlavě až na věčnost. Byl to zvuk nesvobody, zvuk toho, čeho jsem musela být...

Fotky k povídce:      
renata
josh
caroline
volturiovi

==>DRUHÁ ČÁST<==

 


Komentáře

1 ContessaNikoletta ContessaNikoletta | Web | 20. září 2010 v 19:21 | Reagovat

No hele jako :D:D Muj zivot byl docela pekna nuda...ale dneska se stala další velká pecka :D:D tkž jestli tě zajmá co to je..musis si pockat az si to zapisu do deniku x) :D

2 Smile-G [Affs] Smile-G [Affs] | Web | 20. září 2010 v 19:53 | Reagovat

Paráádní :)

3 TAMIA TAMIA | Web | 21. září 2010 v 16:41 | Reagovat

PÁNI, KRÁSNÉ:))
OPRAVDU MOC MĚ BAVÍ ČÍST TVÉ VÝTVORY:)))

4 Kačaba Kačaba | Web | 21. září 2010 v 17:30 | Reagovat

[3]: úplně s tebou souhlasím ;)

5 Anďa SB Anďa SB | Web | 21. září 2010 v 17:44 | Reagovat

diky:)
je to skvely moc se ti to povedlo
a jak se mas?

6 Kathy Kathy | Web | 22. září 2010 v 14:44 | Reagovat

Už jsem dala na blog vyhodnocení tvojí povídky.Je spolu s hodnocením druhého úklolu ostatních tady: http://kathysanders.blog.cz/1009/literarni-soutez-2-kolo-vyhodnoceni
O vyhodnocení třetího úkolu ti napíšu později:)

7 Nessie y♥ur_l♥ve_Aff♥♥♥ Nessie y♥ur_l♥ve_Aff♥♥♥ | Web | 22. září 2010 v 16:54 | Reagovat

pěknej blog :)

8 Nessie Nessie | Web | 22. září 2010 v 16:54 | Reagovat

promin spatna prezdivka :D

9 Renny♥ Renny♥ | Web | 22. září 2010 v 17:07 | Reagovat

na dipík dyžtak Britney Spears

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače