"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



Spooky Nights in Volterra 2/2 - jednorázovka

22. září 2010 v 17:56 | ROSE *-* |  - Spooky Nights in Volterra
Tak a jsem zase tady a přidávám druhou část jednorázovky (bože, to zní přiblble :D). Snad se vám ude líbit...
Ještě jsem chtěla napsat, že jsem se dneska ve škole pozvracela a jsem maličko nemocná... Nicméně to nic nemění na mojí docházce na blog, budu tu jako vždycky :))
Mám Vás ráda :-*



*===Renatin pohled===*
Ten kluk na mě upřel oči. Bože, ty byly modrééé! S kamarádkami bychom ho v našem žebříčku přitažlivosti (0-10) zařadili jako devítku. Jo, jasná devítka...
"Jsi v pohodě?" promluvil konečně. "Já ano. Ale moji rodiče...!" zašeptala jsem a po tvářích mi znovu začaly stékat pramínky hořkých slz. Brečela jsem jako mimino. Vždyť...moji rodiče byli mrtví a já budu co nevidět taky!!! "Moje holka...je taky...mrtvá..." dostal ze sebe přiškrceně. Složil hlavu do dlaní a zhluboka se nadechl. "To je mi líto!" zamumlala jsem. Překvapilo mě, že jsem to myslela upřímně. "Já bych vlastně ani nedokázala brečet kvůli klukům!"proč vždycky přemýšlím nahlas?! Zarazil se a upřel na mě modrý a mokrý pohled. "Proč?" nakrčil obočí. To bylo poprvé, proč jsem se nad sebou zamyslela. No jo, proč vlastně? Protože... "Protože jsem mrcha!" odfrkla jsem si. Až teď jsem si to uvědomila. Klukovi vylétlo obočí ještě výš. Potom se ušklíbnul. "Caroline byla jiná. Úžasná. Chytrá, krásná,..." jakoby to ani neříkal mně, ale sobě. Oči se mu leskly. Vzala jsem ho kolem ramen a pevně objala. Jako na povel jsme oba začali brečet.

Ani nevím, kdy jsme usnuli, ale probudila nás jedna z těch zrůd, když nám házela denní příděl jídla. Nebylo toho moc, asi přibližně tolik, co sním na oběd... Rozdělili jsme si to a část z toho ujedli. "Mám strach. Už chci umřít!" zašeptala jsem, když už se mlčelo asi hodinu. "Já taky," přitakal, ale potom mlčel dál. Bylo to tak ještě víc deprimující, než když jsme se bavili o smrti a krvi. "Jak se vlastně jmenuješ?" napadlo mě, že ani neznám jeho jméno. "Josh. Josh Smith!" pokrčil lhostejně rameny jako by na tom ani za mák nezáleželo. Vlastně nezáleželo, ale co... "Já jsem Renata Trentonová!" chabě jsem se na něj usmála.
Znovu bylo ticho. Slyšeli jsme za dveřmi kroky. Už jsem si myslela, že jdou pro nás, ale zvuk kroků po chvilce odezněl. "Víš..na konci vždycky člověk rekapituluje..." špitl a znovu na mě upřel modré oči. "OK. Moji rodiče se hádají od té doby, co jsem na světě. Byli spolu vlastně jenom kvůli bratrovi, měli ho omylem. Taky mu to pořád připomínali. Měla jsem ho ráda... Když mi bylo pět, spáchal sebevraždu. Možná proto jsem byla taková sobecká, sebestředná mrcha... Kolika holkám jsem řekla, že jsou tlusté, nebo ošklivé... Kolika klukům jsem se vysmála... Na nikom jsem nenechala nit suchou. A je smutné, že si to uvědomuji až teď... Teď, když už je pozdě..." špitla jsem a zahanbeně sklopila pohled. Neodpověděl, jen si povzdechl. Chvilku bylo ticho. "Moji rodiče zemřeli, když jsem byl ještě malý a žádné jiné příbuzné jsem neměl. Proto jsem šel do dětského domova. Ve škole jsem byl proto terčem posměchu a potom i šikany. Cai byla v podstatě tím jedinným dobrým článkem mého života... A teď je...mrtvá...a...já...já ne!" už zase mu zvlhly oči. "Vážně mě to mrzí!" špitla jsem soucitně. "Děkuju!" usmál se na mě. Poprvé za celou tu dobu se alespoň trochu usmál. "Taky děkuju. Nebýt tohohle všeho, ani si to všechno nepřiznám!" oplatila jsem mu nějakým takovým prapodivným úsměvem a zvedla se.
Začala jsem přecházel místnost jako lev v kleci a přemýšlela o tom všem. Vlastně ani nebylo o čem přemýšlet, jen jsem si přehrávala pár posledních dní. "Jak dlouho jim trvá, než zase dostanou hlad?" napadlo mě najednou. "Nemám tušení!" pokrčil nešťastně rameny. "Bezva!" povzdechla jsem si a svezla se podél zdi na zem. Bylo to peklo...

Mlčky jsme strávili dalších pár hodin. To čekání na smrt bylo úděsné. Nikdo z nás už neměl, co by řekl a nikomu se nechtělo mluvit.
Dlouho nikdo nepřicházel. Začala jsem přemýšlet o tom, jestli si nás nechtějí nechat uležet, jako Hermelín. Až potom jsem si uvědomila, jak je to směšné. Moje nervozita rostla do takové výše, že jsem si začala svoji smrt představovat. Tačala jsem uvažovat i o takových věcěch, jako jestli to bude bolet, jak se budu cítit, na co budu myslet... Z toho všeho jsem si začala okusovat svoje úžasné nehty, které mě stály několik desítek dolarů. 
Potom se dveře bouchnutím otevřely a dovnitř nakráčel jeden vazoun a jedna drobná holčina se zlověstným obličejem. Vyvedli nás ven a vláčeli do té síně, kde zemřeli všichni ti lidé a moji rodiče. Oba jsme věděli, že to už je náš definitivní konec a oba jsme si vroucně přáli, aby t už bylo za námi.
Ani jsem si neuvědomila, že mi po tvářích těčou slzy proudem. Proč? Můj život mi byl ukradený už dávno. Brečela jsem kvůli němu. Věděla jsem, že on zemřít chce, ale i přesto...
"Vzpomínáš, jak jsem ti říkala, že bych kvůli klukovi nikdy nebrečela? Teď brečím!" špitla jsem. Jemně se usmál a sevřel moji ruku v té své. I přes to, co všehno jsem zažila, byla takle chvíle ta nejromantičtější v mém životě. Potom už jsme mlčeli. O čem jsme taky měli mluvit, zvlášť před dvěma zrůdami, co nás chystají připravit o život?!
Strčili nás do nějaké další skupinky lidí, podobné té, ve které jsme do toho zámku přijeli. Už jsem věděla, co bude následovat.
Zrůdy se na nás vrhly.Panika, křik, pláč, smrt... Postavila jsem se doprostřed síně a čekala. Nemusela jsem čekat dlouho. Na čísi studené dlaně, které mi bolestivě stiskly hrdlo jsem nereagovala. Jen jsem brečela a koukala na to, jak jedna drobná upírka vysává z Joshe život. Umíral. Křičel, ale i přes to mě pozoroval. Tolik jsem si přála pomoct mu, zachránit ho... Položit za něj svůj život...
Někdo ze žijících lidí zavolal mé jméno - nebo se mi to alespoň tak zdálo. Otočila jsem se po tom hlase, ale nikoho známého jsem neviděla. Když jsem se podívala zpátky na něj, byl už mrtvý. ležel tam a nehýbal se. Tím už pro mě skončilo všechno. Jenom jsem si přála vědět, co tomu budižkničemu tak dlouho trvá, to je tak těždé mě zabít?!
Odtáhl mě k tomu králi a mluvil s ním. Nejhorší minuty mého života. Nakonec mě Demitri doopravdy kousl. Ale přeměnil mě. Cítili ze mě sílu a ten proklatý dar... Mohla jsem fyzicky ochránit úplně každého, kdo stál blízko mě. Věděla jsem, komu za něj vděčím. Nejen za ten dar, ale za novou příležitost k "životu". Já to nechtěla. Nestála jsem o to. Proč jsem se tedy nenechala zabít? nevím. Už jsem se potom bála. Už jsem měla strach ze smrti... A stejně... zatrhli by mi to. Byla jsem pro Ara důležitá. Nebylo by to na mně. Nebylo by to moje rozhodnutí.

Tohle byl můj příběh. Příběh Renaty Volturiové. Pokud vás to nudilo, je mi to líto, ale musela jsem to všechno napsat. Sepsta to nejdůležitější ze svého života, které by se klidně dalo shrnout do dvou slov: velké trápení nebo Josh Smith. Oboje se ani navzájem nevylučuje. Josh mi ukázal, čím jsem byla, čím jsem a čím budu. Musím mu za to poděkovat, být vděčná... Ale vlastně ani nechci být... Byla, jsem a budu Renatou. Renatou Volturiovou.

KONEC :))

 


Komentáře

1 Nikita→♥Affs♥ Nikita→♥Affs♥ | Web | 22. září 2010 v 18:13 | Reagovat

super:)

2 TAMIA TAMIA | Web | 23. září 2010 v 13:02 | Reagovat

KRÁSNÉ, JAKO VŽDY:)))
TAK JÁ TI TEDY PŘEJI BRZKÉ UZDRAVENÍ:)
MĚJ SE HEZKY, PA:)

3 Annie Annie | Web | 23. září 2010 v 16:25 | Reagovat

Krása

4 Anďa SB Anďa SB | Web | 23. září 2010 v 17:53 | Reagovat

Ahoj sbéčko mám na tebe jednu prosbu můžeš si prosím dát na blog tento článek?:
http://andrea-twilightsaga.blog.cz/1009/chces-morcatko
Mooc by mi to pomohlo
Děkuji
jinak tohle je moc hezke

5 Kačaba Kačaba | Web | 23. září 2010 v 18:27 | Reagovat

nádherný :) víš že mi vyhrkly slzy? sice jen truchu ale jo :D :) moc pěkné to bylo :)

6 Smile-G [Affs] Smile-G [Affs] | Web | 23. září 2010 v 18:39 | Reagovat

Nádhernýý :) opravdu moc pěkný :)

7 Petra ♥SB♥ Petra ♥SB♥ | Web | 24. září 2010 v 15:59 | Reagovat

Ahojky!!!
Začalo další kolo SONTO´!!! → a to ♥FINÁLE♥, držím ti palce, první kdo si napíše o hlas, tk mu ho dám.. jko vždycky!!! :-)
A jk se jinak máš?? no já moc momentálně nestíhám, takže potom nemám moc času na blog, ale o tomhle prodloužením víkendu určitě něco přidám!!! :-) hele, už musim jít tk zatím pa!!! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače