"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



Tamia - Second Chance for Bella

8. září 2010 v 20:27 | ROSE *-* |  - POVÍDKY NA PŘÁNÍ <3
Moje zlaté AFFínko Tamia přišla s fajn nápadem a já jsem se ho rozhodla i přez svoji nechuť k Belle zrealozovat a dokonce se mi podařilo psát o ní celkem hezky. Povídka je na téma: co se stane, když Jacob skočí s Bellou a Edward už se vrátit nechce...
Omlouvám se, že to tak trvalo, ale nějak mi to nešlo... A když už jsem ten román sepsala, smazal se. Potom jsem přišla s jiným nápadem. Není to sice tak dlouhé, ale taky se to dá číst :) 
j na přání :-)


Jméno: Second Chance for Bella (Bellina druhá šance)
Autor: ROSE *-* (kdo jiný než já?! =P)
Stav: jednorázovka
Postavy: Bella Swan (Black), Jacob Black, Charlie Swan, Billy Black, smečka, Sue Clearwater, Quil Ateara st. a asi někdo další, ale přesně nevim...
Moje spokojenost: 89%
Věnování: TAMIE (objednala si to a taky protože je to moje zlatíčko a nemít jí, tak nevim nevim :-*)
Citát: "Láska je bezvýhradné se rozhodnutí pro určitý typ nedokonalosti..." (vim, že jsem zlá, ale pro Bellu mě napadá jenom tenhle citát, sry =P)
Popis: Takže Bella skáče s Jacobem, takže ten skok Alice nevidí a tudíž se Edward nejede zabít a vůbec se nechce vrátit zpátky. Bella pokračuje, jakoby tu nikdy nebyl a jakoby byl ten vlkodlačí kluk jedinný, kdo přichází v úvahu... (pozn.aut. takovej trošičku cvoklý úvod, ale ta povídka tak špatná není...)

*===Bellin pohled - den, kdy se rozhodla skočit===*
Jacob mě slyšel přijíždět už z dálky, takže byl ve dveřích dřív, než jsem stihla přijet na příjezdovou cestu k jejich domu. Zase se na mě tak hezky usmíval. Zase hřál jako slunce... Usměv jsem mu oplatila a vylezla z mého "auta", přičemž jsem musela zabouchnout dveře nohou. Jacob se při tom poledu rozesmál.
"Tak co budeme dělat dneska, Bells?" doširoka se usmál. Chtěla jsem zase vidět Edwarda a rozhodla jsem se, že pro to udělám všechno. Vzpomněla jsem si na smečku a na útesy. A taky na Jakeův slib, že půjdeme někdy skákat taky. Dokonalé.
"Chtěla bych jít skákat z útesu!" zamrmlala jsem prosebně. Chvíli se zarazil, ale po chvilce se mu obličej zase projasnil tím jeho jedinečným úsměvem, který mě dokázal hřát. Krátce přikývnul. Potěšeně jsem se usmála. Potom jsem šla ještě pozdravit Billyho a konečně jsme nasedli do auta a vyjeli.

Nedočkavě jsem vystoupila z auta a pohlédla dolů. Z té výšky se mi zamotala hlava, ale při myšlence na Edwarda jsem na strach z výšek bleskově zapomněla. Znovu jsem pohlédla ze srázu a myslela na to, až se za chvilku zjeví Edward a já znovu uvidím kontury jeho úchvatného obličeje.
"Takže Bells, musíš..." přesně tady jsem přestala poslouchat Jacobův monolog. Rozhlížela jsem se kolem a už skoro zoufale se snažila zahlédnout mého dokonalého Edwarda. KDE SAKRA JE?! Nikde nebyl. Začala jsem si zoufat a třást se po celém těle. Jak mi tohle může  udělat? A proč? 
"Chápeš to, Bells?" ptal se Jacob. A jéje... "No...jo, jasně!" usmála jsem se, dost rozpačitě. Jacob se znovu tak nádherně usmál... Až teď jsem si uvědomila, jak moc je krásný. Jeho vlasy se tak úžasně leskly na slunci, v očích mu tančily ty ohníčky, do kterých jsem byla částečně zblázněná a dokonalé bílé zuby jsem vždycky obdivovala. "OK...takže...půjdu první, dobře?" navrhl mi a postavil se vedle mě k samém okraji útesu. "Do toho!" špitla jsem. Jacob se odrazil a skočil dolů. Viděla jsem ho jako tečičku a potom malé kroužky v moři na místě, kde skočil. Až v tu chvíli jsem zjistila, jak moc vysoký ten útes je. Zatočila se mi hlava a přesto jsem přenesla váhu do konečku prstů a přikrčila se ke skoku. TAK EDWARDE, KDE JSI?!    
Třeba se objeví ve vzduchu! napadlo mě a skočila jsem. Nic. Proč? Proč?!
Až ve vodě jsem si uvědomila, že ho už neuvidím, že je vážně konec. Tak nějak jsem to tušila, ale stejně mě to neuvěřitelně zaskočilo. Moje srdce až vynechalo pár úderů. Napadlo mě, že se s tím ani nesmířím a že budu už do konce života taková, jako jsem byla, než jsem začala s motorkami a vůbec se přátelit s Jacobem.
Zapomněla jsem plavat. Potom už bylo pozdě a já nevěděla, kde je nahoře a kde dole. Pomalu jsem se topila a ani thdy jsem ho neviděla. Oči už jsem se otevřít nezkoušela, jenom by mě pálily. A když jsem se zamyslela a chtěla ho ještě naposledy vidět, ještě než zemřu, nevybavil se mi ten obličej, který bych čekala. Byl to obličej Jacoba. Toho kluka, který mě už tolikrát vytáhl z brindy. A někde u srdce jsem pocítila ten známý hřejivý pocit, který jsem cítila jen s Edwardem. Tohle bylo nějaké pomyslné znamení a já zase zacítila chuť do života. Nechtěla jsem zemřít a nechat ho tady... 
Začala jsem hrabat rukama a nohama a snažila se dostat se k hladině. Něco do mě narazilo a táhlo mě to někam do neznáma. Snažila jsem se křičet nebo tak, ale tím víc jsem napolykala vodu. Po nějaké chvíli jsem ztratila vědomí.

Byla jsem na Edwardově louce. Naproti mě stál Edward a měřil si mě pohledem, pod kterým jsem se chvěla a po kterém mi naskakovala husí kůže. Koukal se tak na Jamese tenkrát, když mě chtěl na tom baseballovém hřišti zabít. Diví se ještě někdo, že jsem z toho byla kapánek vedle.
"Nechápeš to? Je konec! Už se nevrátím! Nikdy! prostě zapomeň! Tak, jak jsem to udělal já! Zapomeň!" syčel na mě. Tekuté zlato v jeho očích ztuhlo a jeho oči se přivřely do malých škvírek. Ta jeho nepřátelskost a tón hlasu... "Ale Edwarde, já..." zasípěla jsem. V krku jsem cítila obrovský knedlík, do očí se mi draly slzy a nemohla jsem moc dobře dýchat. "Ty musíš zapomenout!" štěkl a zmizel mi před očima.
Schoulila jsem se do klubíčka a snažila se pořádně nadechnout, což se mi nedařilo. Potom jsem se štkavě rozplakala. Slané slzy mi tekly přímo do úst, která se snažila nabrat alespoň trochu kyslíku, takže se mi zvedl žaludek. "Bells? Bells, zlato! Prober se! No taak!" tenhle hlas jsem znala a věděla jsem, že mě zachrání, jako to udělal už stokrát.
"Jacobe!" zachrčela jsem a snažila se otevřít oči a spatřit jeho usměvavou tvář. "Jsem tady, Bells! Neboj se, jsem u tebe!" zašeptal mi do ucha. Za chvilku jsem cítila, že mě hladí ve vlasech. Zachvěla jsem se.
Konečně se mi podařilo otevřít oči. Děsně mě pálilo v krku a na plicích. "Konečně!" usmál se na mě Jake. Chtěla jsem mu ten jeho jedinečný úsměv opětovat, ale nějak jsem prostě nemohla. Bolel mě každý sval v těle.
U Blacků jsem strávila celý den. Jacob mi půjčil suché oblečení a s Billym mi dělali společnost. Byla jsem jim oběma moc vděčná.
Potom ale přiběhl Paul. To on přinesl tu nejhorší zprávu. "Harry Cleawater zemřel. Napadli ho dva upíři - Laurent a Victoria...!" po tomhle oznámení se mi udělalo mdlo a zatočila se mi hlava. Přijde si pro mě!
Billy jel za Sue a dětmi a Paul se vrátil ke smečce a šli hledat vrahy. Viděla jsem na Jacobovi, jak moc chce jít za nimi, ale zůstal se mnou. Začala jsem se stydět. kdyby jsem neskákala z toho hloupého útesu...

Jacob mě večer vezl domů. "Neboj se, Bells! My je chytíme!" špitl Jacob a hřejivě se na mě usmál. "Já vím..." špitla jsem. Normálně mluvit jsem ještě nemohla. 
A potom...najednou byl tak moc blízko. Naše tváře od sebe byly jen pár centimetrů. Edward... Už ve vodě jsem si uvědomila, že je konec. Nechtěla jsem vypadat jako nějaká rajda (pozn. aut. pozdě, holka!!), ale já ho milovala. Ne, už to nebyl Jacob - můj nejlepší kamarád. Už to byl Jacob...prostě Jacob.
Sehnul se a přitlačil svoje rty na moje. Bylo to tak krásné... Polibek se začal prohlubovat. "Miluju tě, Bello! Už dlouho! Vlastně od chvíle, kdy jsem tě uviděl poprvé!" šeptal Jacob rozpačitě. "Taky tě miluju, Jacobe!" usmála jsem se já. Tak trošku jsem začala tušit, že od té chvíle mi začal nový život...

*===Bella, o několik let později===*
"Jacksone! Nemůžeš jít s tátou, na tuhle schůzku musí jít táta sám! Mazej se jít nahoru umýt!" křikla jsem na svého čtyřletého synka. Jacob se smál, rozloučil se se mnou polibkem, pocuchal Jacksonovi vlasy a odešel. Jackson se rozesmál a utíkal po schodech nahoru do koupelny. Usmála jsem se a šla zkontrolovat Ashley, naši malinkou sedmiměsíční holčičku. Usmála se na mě bezzubými ústy. ten úsměv jse důvěrně znala. Ashley ho sdědila po svém otci.
"Mamíííí! Pojď mi umýt zádaaaa!" křičel můj syn z koupelny. Spokojeně jsem se zasmála a vyběhla schody nahoru. Tohle byl dokonalý život. Můj dokonalý život. A já se ho nehodlala vzdát ani náhodou. Co jsem tenkrát netušila? Že mě z naší malé zahrádky sleduje pár karamelkových očí...     
 


Komentáře

1 twilightlucy twilightlucy | E-mail | Web | 9. září 2010 v 14:58 | Reagovat

Ahoj, pridávam si ťa medzi SBčka, máš veľmi pekný blog :)

2 TAMIA TAMIA | Web | 9. září 2010 v 15:49 | Reagovat

PÁÁÁNI TO BYLO PŘEKRÁSNÉ:)))
OPRAVDU,MOC TI DĚKUJI:)
MOC SE MI TO LÍBILO,NAPSALAS TO SKVĚLE:)
VŽDY MĚ ZAJÍMALO,JAK BY TO V TÉTO SITUACI BYLO A MYSLÍM, ŽE JSI TO ZVLÁDLA SKVĚLE:)))
ALE JSEM RÁDA,ŽE JACOB PATŘÍ K RENESMEE,TU MÁM TOTIŽ RADŠI NEŽ BELLU.
KRÁSNÝ TO BYLO,MOC DĚKUJU:)))

3 TAMIA TAMIA | Web | 9. září 2010 v 15:55 | Reagovat

TAK TO JSEM MO RÁDA,ŽE TI NEHROZÍ PRŮŠVIH:)))
BÁLA JSEM SE:

4 Verlka Verlka | Web | 9. září 2010 v 16:08 | Reagovat

moc pěknej blog :)

5 Blueberry Blueberry | Web | 10. září 2010 v 11:22 | Reagovat

Zajímavý a skvělý nápad. Já mám v plánu taky jednu jednorázovku o Belle a Jacobovi, ale nevím, kdy se do ní pustím:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače