"Život je svině, tak buď větší!!"
__flashReplacement__
__flashReplacement__
__flashReplacement__

Spřáteluji, pište do komentářů :))

Reklamy pište jenom...SEEEM!!!

Hlasujte pro fotku měsíce...H.E.R.E

1. kolo SONM/S....TADÝÝ!!


offline



4. kapitola - Kruté vzpomínky na krutou minulost

29. března 2011 v 20:11 | ROSE *-* |  - Láska z nebe
Mno, takže Nessi chtěla pokračovat v téhle povídce. Přečetla jsem si tedy všechno znovu a dostala jsem pár nápadů... Takže tady je 4. kapča a těším se na tu od Nessi :))



"Jak se o mně dozvěděli?" hlesla jsem nešťastně a zabořila tvář do dlaní. Kdybych mohla, rozbrečím se.
"Kvůli Demitrijovi. On je nejlepší stopař na světě. Cítí pach na míle daleko!" objasnila mi Alice.
"Já vím, co je Demitrij zač!" zavrčela jsem na ni. Po chvilce jsem toho ale začala litovat. Všichni na mě byli moc milí a tohle nebyl způsob, jak se někomu odvděčit.
"Co přesně jsi viděla, Alice?" zeptala se trošku rozechvěle ta Rosalie a posadila se vedle drobné dívenky z druhé strany.
"Volturiovi. Přišli sem, do Forks. Hledali ji. A potom ji zabili...!" vysvětlila Alice. Třásl se jí hlas a i ona vypadala, že nemá daleko k záchvatu pláče.
Bylo mi jasné, že musím pryč. Bylo mi jasné, že nesmím ve Forks zůstat. Nemohlo jim trvat dlouho mě najít. Ale představa, že odtamtud odcházím mi připadala...příšerná. K tomu místu mě něco velice silně poutalo.
"Co hodláš dělat?" špitla Esmé. Strach v jejích očích mě překvapoval. Neznala mě ani 24 hodin a už se o mě bála. Skoro mě to dojalo.
"Musím zmizet, to je jasné. Jako vždycky. Zatím mi to tak vycházelo..." pokrčila jsem nešťastně rameny. Zaklonila jsem hlavu a opřela ji na opěradlo pohovky, kde jsem seděla.
"Můžeme ti pomoct. Seženeme spoustu lidí. Říkala jsi, že máš dar...? Můžeš ho použít. A my tě budeme bránit!" prohlásil zapáleně Carlisle. Právě proto, že byl nejstarší bych předpokládala, že by měl být nejchytřejší. Ale s tímhle postojem na to rozhodně nevypadal. Spíš jako bláhové a bojechtivé dítě.
"Zbláznil ses?! Na tohle přesně Volturiovi čekali. Chtějí nás zničit už strašně dlouho! Tímhle jim jen dáme důvod!" zaprskala ta blondýna, Rosalie. Konečně někdo, kdo má rozum!
"Přesně tak. Zmizím. Tak, jako už tolikrát...! Stejně vám ale děkuju!" usmála jsem se na Carlislea a zvedla se z pohovky.
Carlisle se na mě zamračil, ale nic neřekl.
Vykročila jsem ke dveřím, ale zarazila se. Slunce prudce pálilo na celé město. Nemohla jsem se sebrat a jen tak se producírovat po městě. Zaklela jsem a opřela si hlavu o zárubeň dveří.
Po chvilce jsem se vydala zadními dveřmi na prostranství za domem. Bylo tam krásně. Usadila jsem se na jeden z velkých kamenů a fascinovaně na to všechno zírala. Zářila jsem. Pokožka mi nádherně svítila, jako bych ji měla sestavenou z milionů drahokamů. Tohle se mi jako jediné líbilo na tom, být upírem. A to jsem bohužel musela před ostatními skrývat.
Zavřela jsem oči a užívala si to. Ani jsem to nechtěla, ale zčistajasna se mi v mysli začaly vynořovat vzpomínky...
"Vrať mi to! To je moje!" vzlykala jsem a chtěla zpátky jednu ze svých spon do vlasů. Bohužel, nebyla jsem nejvyššího vzrůstu. A tak jsem se natahovala, co jsem mohla, ale na desetiletého Thutmose jsem prostě nedosáhla.
"Ani náhodou! Jen se natáhni!" posmíval se mi můj starší nevlastní bratr a zvedl sponu do ještě větší výšky.
Rozplakala jsem se doopravdy.
"Co se to tu děje? Hned jí to vrať!" byla to moje sestra. Bylo jí patnáct, takže straší o celých deset let. Nefertari. Byla až oslnivě krásná. A měla se vdávat. Za starého a škaredého. Měla jsem ji moc ráda a litovala jsem ji. Nebylo fér to, co se jí stalo...
Objala mě a vtiskla mi do ruky sponu, kterou jí naštvaný Thutmose podal. Věnovala jsem jí zářivý úsměv a poděkovala. Opřela jsem hlavu o její a spokojeně zavřela oči. Měla jsem ji ráda, jako nikoho.
Viděla jsem, jak brutálně novomanžel táhne svoji, v pořadí už jedenáctou manželku k bričce, která mi jí měla odvést už navždy ze života. Přes slzy jsem skoro neviděla. Snažila jsem se běžet za ní, ale matka mi v tom zabránila. Věděla, jak je to pro mě těžké, ale nesnažila se mě ani utěšit. Proč? Otec byl poblíž. A jeho výchova často přesahovala rámec normálu. Naposledy jsem nešťastně zamávala a potom mi milovaná sestra zmizela z očí. Potlačila jsem vzlyk a v duchu si přísahala, že já se budu vdávat jen z lásky...
"Bude mi ctí, stát se vaším manželem!" klečel přede mnou jeden z nejurozenějších šlechticů té doby. Ale já ho nechtěla. Dobře jsem si pamatovala na svůj dětský slib, který jsem si dala. Jen z lásky. Viděla jsem, jak krutý ten muž dokázal být. A nikdy bych se za něj dobrovolně nevdala. Ani nedobrovolně.
"Nezlobte se, ale musím odmítnout. Já...ještě jsem neukončila studium...!" vykoktala jsem, rychle se otočila a vyběhla do svých komnat, které byly téměř v nejvyšším poschodí paláce. Ještě jsem slyšela naštvaného otce, jak se pokorně omlouvá potencionálnímu ženichovi za nerozvážnost, vymlouvajíc se na malý věk. Ale bylo mi čtvrnáct. Už jsem přeci dokázala o některých věcech rozhodnout sama...!!!
"Vítejte, Neglissaro! Je mi nesmírnou ctí, přivítat tak váženého muže na svém skromném dvoře!" otec se zase ponižoval před nějakým zbohatlíkem, kterého zajímá jen naše rozlehlá říše a truhlice, které také nebyly skromné.
"I mně moc těší, že tu mohu být hostem!" sotva jsem ten hlas uslyšela, zatočila se mi hlava. Nikdy jsem nic tak krásného neslyšela.
Otočila jsem se. Byl to bůh. Nic jiného jsem si myslet nemohla.Tmavé krásné lesklé vlasy svázané do umě vyčesaného ohonu, bledá a dokonalá pokožka, dokonalé tělo a rudé hluboké oči. Právě ty mě ze začátku zarazily, ale jaksi podtrhovaly cizincovu auru dokonalosti a tajemnosti. Od té chvíle jsem nedokázala myslet na nic ani na nikoho. Jen na něj.
"Ne, nemyslím si, že by to byl dobrý nápad! No tak, já vážně...!" přitiskl mě ke stěně sklepení a umlčel tím, že mi zacpal pusu dlaní. Přesto, jak byl hrubý mě jeho přítomnost rozechvívala.
"Pšššt! Kaššajo, já tě miluju. A právě proto chci, abys byla se mnou. Navěky. A tohle je jedinný způsob!" syknul tiše. Vůbec nic z toho jsem nepochopila, ale věděla jsem, že to není dobré.
"Ale já...!" jen jsem to zahuhlala, protože mi stále držel dlaň na ústech. On to přesto slyšel srozumitelně. Nahnul se nad můj krk. Cítila jsem dva ostré hroty, jak se mi dotýkají kůže a potom...bolest. Nevídaná bolest. Křičela jsem, zmítala se v jeho sevření, ale on nepovolil, ba naopak, ještě začal sát moji krev. Byla jsem zmatená, vyděšená a ke všemu tomu ještě příšerná bolest. Když pominula, začala jsem pomalu ztrácet vědomí...
"Tohle nejsou zrovna pozitivní myšlenky, co?" z pobaveného hlasu, který jsem zaslechla za sebou mi zamrazilo. Byl to Edward.
 


Komentáře

1 TAMIA TAMIA | Web | 29. března 2011 v 21:30 | Reagovat

wow, nádherná kapča, ostatně, jako vždy:-D těším se na další dílek:-)
já tě mám taky příšerně moc ráda:-D ano, jsem ráda, že víš, že tu jsem pro tebe....ale i tak mám pořád velikou chut tě pevně obejmout a do očí ti říct, jak statečná jsi....jsi pro mě prostě hrdinka:-)

2 TAMIA TAMIA | Web | 30. března 2011 v 11:03 | Reagovat

nijak mi to oplácet nemušíš:-) mě bude bohatě stačit, když budeš živá a zdravá, to je hlavní:-)

3 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 30. března 2011 v 14:55 | Reagovat

skvělé moc se mi to líbí! jinak jsem se chtěla zeptat jak to bude s FL jestli to končí nebo bude pokračovat...a někdy v únoru jsem napsala speciál k valentýnu tak si ho když tak přečti a pokud si to četla tak se omlouvám:)http://kagen-dattebayo.blog.cz/1102/fl-valentynsky-special děkuju za odpověď

4 Sweet-Lady** Sweet-Lady** | Web | 30. března 2011 v 16:44 | Reagovat

Moc krásná:)) Původně jsem chtěla přečíst nejdřív ty první kapitoly,ale přečetla jsem si dva řádky tady a už jsme se nějak nedokázala odtrhnout:))

5 Alice*- Alice*- | Web | 30. března 2011 v 17:08 | Reagovat

krása♥

6 nesii nesii | Web | 30. března 2011 v 20:13 | Reagovat

Krásna. No, bude ťažké na toto nadväzovať, ale posnažím sa. :)

Fakt sa mi veľmi páčí tato kapča.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TÉMĚŘ VŠECHNY POSTAVY V POVÍDKÁCH PATŘÍ S.MEYEROVÉ! STRÁNKY NEBYLY VYTVOŘENÉ ZA ÚČELEM ZISKU! 
oddělovače








oddělovače





oddělovače